Nejdříve jsem si myslel, že je Samidori překlep a že to má být spíše Saemidori, ale poté, co jsem napsal do Teamountainu, mě pan Špimr ujistil, že se nejedná o překlep, ale o velmi málo rozšířený kultivar pěstovaný nejvíce asi v Uji. Pojďme se tedy na tento čaj podívat v mé freestylové mini-degustaci, kde se ho pokusím srovnat s mým předchozím Tezumi Akogare Kabusecha.

Nejvhodnější hudba k přísnému Zenovému čajovému obřadu je hudba s shakuhachi, neboť to je jediný nástroj, který nenarušuje ticho. A jaký je k shakuhachi nejvhodnější doprovodný nástroj? Déšť.

– Po otevření sáčku voní jinak než Kabusé. Nejsou to ovocné tóny, ale něco specifického. Vůně je uzrálá.
– Jehly nejsou tak dlouhé a vypadají více polámaně.
– Co se lístků týče, na čaj za takovou cenu bych neočekával, že to bude taková ,,drťka“. Očekával bych krásnější listy – dlouhé, rovné,nepolámané.
– V kyusu před zalitím voní podobně jako Kabusé.
– Gyokuro jsem zvyklý připravovat chladnější vodou, tak si počkám i nyní.

1. nálev

– První nálev zelenožluté barvy vypadá příjemně kalně. Šel jsem na to docela vlažnou vodou. Dokonce i v ruce jsem kyusu udržel.
– Na první srk byla chuť od Kabusé téměř k nerozeznání, ale jak se mi to na jazyku trochu rozleželo, řekl bych, že v nepatrných detailech je tam taková lehoučká Gyokurová uzrálost, ale ne příliš výrazná, a dále něco, co bych popsal jako jemná vodovost. Ale opravdu ten znatelný rozdíl oproti Kabusé přichází až v aftertastu.
– Ano, opět potvrzuji, že čím déle trvá aftertaste, tím více se rozvíjí/odhaluje rozdíl mezi Kabusé a Gyokurem. Je tam taková ta nakvašenost/vyzrálost.
– Příjemná hořkost a celkový dojem delikátnosti.
– Na tento čaj bych se tě nestyděl pozvat.
– Oproti Kabusé je tam více ,,syté jemnosti“.
– Stále pokračuji v prvním nálevu a pořád objevuji nové tóny a dojmy a přijde mi, že delikátnost je stále znatelnější.
– Čím dále piju (stále první nálev), tím více se uvnitř zastavuji. Na tomto čaji budeš zčajovaný jako Buddha.

Gyokuro. Když je mysl prázdná.

2. nálev

– Rychlý druhý nálev, voda je již teplejší. Saponiny uvnitř krásně pění a už jsem tak zčajovaný, že jsem to málem slil do misky místo do džbánku.
– Barva nálevu je kalná jak ranní mlha.
– Zajímavá vůně druhého nálevu. Někdy si říkám, jestli nedělám chybu, že ty prváky připravuji tak studenou vodou. Možná bych měl být ráznější.
– V druhém nálevu už to chutná opět znatelněji jinak než Kabusé. Přijde mi, že tyto špičkové čaje jsou jako lidé. Nejdříve o nich nic nevíš a možná ti přijdou jako všichni ostatní, ale svou pravou tvář ti odhalí až postupně.
– Zatím jsem stále u druhého nálevu a říkám jenom: umami, umami.
– Ho! Jsem na konci druhého nálevu a teď mi tam šplouchnul pěkný žabinec. Ale, upřímně řečeno, už se na něho těším.
– Občas začínám mít pocit, jakoby mi to spláchlo všechny chuťové pohárky z jazyku, a stále říkám jen: umami, umami, umami …
– Tak jo, i druhý nálev jsem přežil. Určitě je to výborný čaj (pro všechny, co mají filtrovanou vodu). Do konce roku bych ho rád srovnal s levnějšími Gyokury, jak velký rozdíl tam bude. Aneb vyplatí se to?

3. nálev

– Třetí nálev chutná stále dobře.
– Musím říct, že na třetí nálev překvapivě plná chuť.

Už se palačinka trhá pod dravým tahem mých zubů.

K poslechu jsem si dal tuto Shakuhachi a pak tradiční japonskou Koto hudbu.