Předchozí zásoby čaje padly a tak jsem konečně mohl otevřít další Gyokuro z Teamountainu, které bych nyní rád srovnal s předchozím exkluzívem kultivaru Samidori.

U čajového obřadu vše začíná vodou. Nalej horkou vodu do kyusu, vydezinfikuj její obsah. Odlij trochu do misky, vypláchni si ústa.

Zajímavá vůně už při otevření sáčku. Ne příliš výrazná, trošku uzrálá, ale s odlišným tónem než u předchozího Gyokura. Listy vypadají krásně nepolámaně a svou robustností budí dojem, jakoby to nebylo 50 gramů, ale 100. Vůně ve vyhřáté kyusu je podobná předchozímu Gyokuru a taktéž je tam cítit jen trochu jiný tón.

První nálev

Mírně zakalený nálev zelenožluté barvy. Příjemná mírná Gyokurová vůně. Velice jemná chuť s mírnými tóny jemného oleje, možná až nasládlosti, příjemná hořkost (i když lehce tmavší). Chuť se na jazyku vyvíjí do rozličných tónů. Už teď mi svou jemností a charakterem přijde lepší než předchozí Gyokuro a myslím si, že velký vliv na tom udělaly krásné a nepolámané listy. Takhle chutná opravdové Gyokuro.

Zčajovací účinky na sebe nenechaly dlouho čekat. Chuť bych ještě popsal jako sváteční, což teď o Vánocích docela sekne. Co víc říct na to, že listy po zalití v kyusu voní opravdu hezky?

Druhý nálev

V druhém nálevu není barva o moc kalnější než v prvním nálevu. Vůně příjemná – pořád stejná, chuť trochu výraznější, prostě výborné Gyokuro. Jemnost už je slabší a dominuje travnatost. Nálev je pořád dost jemný, jeví se skoro jako nekonečný.

Po tomto čaji budeš zčajovaný jako starý mnich.

Třetí nálev

Vůně je trochu slabší, ale vzhled víceméně pořád stejný. Plnost chuti se už začíná pomalu lámat a vytrácet. I v 3. nálevu si pořád zachovává náznak charakteru jemnosti. Je tam taková mírná lehounce nepříjemná hořkost dosedající na jazyk, v čemž se mí zdá, že bylo předchozí Gyokuro o trochu lepší. Očekávám, že účinky budou opět záludné a docela dost silné.

Závěr

Má důvěra v exkluzívy lehce klesla a v soutěžní třídy lehce vzrostla.