Po pár-týdenní pauze jsme se opět s kolegou sešli na modelářském letišti u Příbora na další kitovou session. Přijde mi, že předpovědi Windguru během léta na tuto lokalitu jaksi nesedí a mnohem blíže, co se rychlosti větru týče, byly aktuálně měřené data meteostanice v Hladkých Životicích. Krom toho, že tedy skoro vůbec nefoukalo a trochu jsme zmokli, se nám opět podařilo udělat nějaký ten rekord a posunout se zase o kousek dále.

Trocha statistiky úvodem

Jupí! Nový rychlostní rekord 18km/h na mountainboardu oproti předchozím 14km/h. Naježděná vzdálenost je oproti minulé poloviční zřejmě proto, že se mi drak téměř pořád bortil a při každém pádu se všemožně zamotával, takže jsem ho vždycky musel jít spravit.

První skok

Trochu jsem se inspiroval videem Petra Kuchtiaka a rozhodl se, že nadešel čas zkusit svůj první skok. Zrovna trochu foukalo, tak jsem se rozeběhl v podobném stylu jako na videu a v jistém okamžiku zatáhl bar naplno k sobě. Z mých dřívějších pokusů o lehký skok jsem byl zvyklý, že mě někdy drak i trošku nadnesl, ale nyní ejhle, najednou se ocitám tak 0,5 – 1m nad zemí! Nutno říct, že vnímání skutečné výšky se člověku v dané situaci jeví docela zkresleně – obzvláště pokud skáče poprvé – a tak toto je údaj, o kterém se domnívám, že by zhruba mohl odpovídat. Během skoku jsem udělal jednu chybu, a sice že jsem zapomněl točit barem do protisměru, abych draka vrátil nad sebe. Vlivem toho jsem nabral docela slušnou rychlost do boku a pohyboval se jakoby po kružnici (cca 8-10km/h). Již teď je jasné, že takové přistání nelze ustát, neboť člověk není vybaven na to, aby mohl rychle utíkat do strany a tak jsem se trochu poválel v trávě :-D. Ale musím říct, že mě ten drak do té polohy na zemi docela pěkně „snesl“ (odhadem mi to přišlo asi jako 20-30% volného pádu). Už jak jsem se dotkl nohami země mi bylo jasné, že budu padat a tak jsem se rovnou skrčil trochu do klubíčka, a jak jsem již psal, snesl se na bok na trávu a další tah draka dopředu mě ještě přetočil na záda. Vše naštěstí bez zranění i bez bolesti.

Jaký to byl pocit

Tato zkušenost se mi docela těžko popisuje, ale jedním z rysů pro mě bylo, jakoby se na 2s zastavil svět. V mysli nebyla jediná myšlenka a absolutně ani nebyl čas na jakékoliv přemýšlení, ba vůbec uvědomění, co se vlastně děje a kde právě jsem. Tzn. když už se člověk chystá skočit, musí udělat vše zcela automaticky a včas. Zároveň jeho úroveň řízení draka musí být ještě o něco preciznější, než když jen jezdí na mountainboardu. Je to opravdu precizní záležitost. Mimochodem dříve předtím jsem si představoval, že během toho skoku budu mít strach, ale ve skutečnosti jsem ani necítil žádné emoce – vše se zastavilo a seběhlo tak rychle …

Druhý skok

U druhého skoku, o který jsem se pokoušel až na konci, jsem si dal jó záležet, abych při něm správně draka vrátil nad sebe. Vše se povedlo a tentokrát jsem to ustál a to i přesto, že jsem při přistání a pohybu vpřed ještě po té mokré trávě botama asi 1m zaslidoval :-D. Tentokrát mě to však vzalo minimálně 1m nad zem a je možná až neuvěřitelné, jak rychle. Člověk má pocit, že už drak začíná nabírat tah, začně přitahovat bar k sobě a v duchu si říká „Pozor!“, a přitom ještě dříve, než mu v mysli dozní to „zor!“, už je 1m nad zemí a aní neví, jak se tam vlastně dostal :-)). Řekl bych, že tu výšku člověk nabere tak za 1 nebo 2 desetiny sekundy.

A jak to šlo kolegovi

Po pár pokusech se mu to skutečně povedlo, avšak naprosto stejně jako mi u prvního skoku. Nevrátil draka zpět, nabral úhlovou rychlost a přistál na bok do trávy :-D. Takže tak nějak jsme se měli. Kapky vody mi stékaly z helmy, drak a vše mi navlhlo, ale i tak to byl dneska řádný hukot. Jediné, co bych si přál pro příště, je asi absence deště a silnější vítr. Tak ať to lítá! 🙂