Světýlkův blog

V souvislosti s přepisem hry Sheeps Go Home do Kotlinu bych se chtěl podělit o to, jakým způsobem jsem si zkrášlil kód při práci s LibGDX tak, aby se to dalo používat trochu lidsky 🙂 . LibGDX je supr knihovna na vývoj (především) 2D her, ale co se jejích UI prvků týče, práce s nimi mi nepřišla úplně košér. Podívejme se např. na triviální klik na tlačítko. Původní kód v Javě vypadal např. takto:

        buttonLeaderboard.addListener(new ClickListener() {
            @Override
            public void clicked(InputEvent event, float x, float y) {
                ((Game) Gdx.app.getApplicationListener()).setScreen(new LeaderboardScreen());
            }
        });

Kde ClickListener není interface, ale třída. Sice nechápu proč, ale kvůli toho nemůžu použít ani klasickou lambdu. Jak bych si osobně představoval (a teď přejděme do Kotlinu), že by měl tento kód vypadat? Jako docela lidský způsob volání mi přijde např. tento:

        buttonLeaderboard.onClick {
            //code goes here ...
        }

Můžu něčeho takového docílit? Samozřejmě, že můžu, stačí si TextButtonu trošku rozšířit:

        fun TextButton.onClick(action: () -> Unit) = addListener(object : ClickListener() {
            override fun clicked(event: InputEvent?, x: Float, y: Float) {
                action()
            }
        })

A nyní pro každé textové tlačítko, u kterého budu chtít definovat akci po kliku, bude tento úkol jako procházka růžovým sadem 🙂 .

Věřím, že už je to naposledy, co tohle předělávám 😀 . Tentokrát již Ovečky používají žebříček přímo od Google Games služeb, takže budete moct hrát za svou identitu na vícero zařízeních pod svým herním účtem u Googlu. Další mega změnou, kterou běžný uživatel nevidí a která mi po 2-3 letech dodala opět motivaci s tím nějak pohnout, je, že jsem kód přepsal 100% do Kotlinu a zrefaktoroval jsem ho takovou měrou, že se ho již nestydím publikovat jako openource na mém githubu 😀 , no ale hlavně, když je kód čistý, je nyní velice jednoduché dělat nové změny, takže krom žebříčku jsem již započal větev s multiplayerem (taky s pomocí Google služeb), neb je mým snem uspořádat v naší vsi alespoň 1 veřejný ovečkový turnaj 🙂 . Nezbývá mi než vás vyzvat, perte to tam! 🙂

Občas přemýšlím, co máme k dispozici nyní a co možná do budoucna teprve přijde. Zrovna mi pár myšlenek hlavou koluje, tak jsem se rozhodl je zapsat, než utečou zase pryč 🙂 .

• Dynamicky typované jazyky: Zkušenost ukázala, že dynamické typy jsou dobré asi jen na jednu věc, a sice jedno-souborový max 50 (nebo možná ještě 100) řádkový skript. Jakmile byste chtěli psát něco většího, tak – co se typů týče – už zkrátka vůbec nevíte, která bije. Když jsem přepisoval IRC bránu z Pythonu do Kotlinu, byl jsem sám sobě vděčný, že jsem si skoro u každé metody psal do komentářů, jakého jsou její parametry typu, jinak bych to možná nepřepsal nikdy 😀 . Z toho mi plyne, že řešením nejsou statické typy samy o sobě, ale především jejich automatické odvozování překladačem!
• Python vs. Kotlin:  Tuto otázku jsem si ostatně pokládal už před cca 6 lety, když jsem začal objevovat Scalu, ale tedy ještě jednou aktuálně: Má ještě nějaký význam psát něco v Pythonu, když máme něco jako Kotlin? Python je jen o něco malinko stručnější než Kotlin (anebo někdy tomu tak dokonce i neni) a Javovské VMko je přece rychlejší než to Pythoní. Posuďte sami … ale pro toho, kdo je Javovským ekosystémem takřka prosáklý, je, myslím si, volba jasná 🙂
• Budoucnost jazyka Go: Co jsem slyšel, tak Go-čkaři si především pochvalují, že si můžou zkompilovat jeden docela malý bundle, který běží se vším všudy. Nicméně Oracle již pracuje na AOC překladači pro Javu, pomocí kterého bychom i v Javě měli docílit téhož. K čemu bude Go dobré pak? Pak by ještě mohla přijít řeč na Goroutines, jakožto velmi lightweight alternativu k threadům, ale tady bych odpověděl opět Kotlinem a to slovem „Coroutines“ 🙂

Z toho, co mě napadá, to bude asi vše, ale co se obecně Javy týče, přijde mi, jakoby se vývoj tohoto jazyka vedl opožděně zcela záměrně, stylem: „Nejdříve omrkneme, jak s danou featurou uspějí jiné jazyky a když se to osvědčí, tak to naimplementujeme taky“. Takto Java sází více na jistotu, ale na druhou stranu vše přichází později. Nedivil bych se, kdyby Java za 5 – 10 let vypadala cca tak, jako Kotlin nyní, ale nevím … ten malý rebel uvnitř mě by byl i docela rád, kdyby indexem TIOBE zatřásla změna a objevil se nějaký nový trend, který by přepsal již po dekády zaběhlé stereotypy.

Jak už nadpis říká, podařil se mi v Kotlinu napsat docela slušný blok kódu 😀 . Logika: Představte si, že chcete z chatu načíst nové vzkazy. Věci se však mají tak, že nejdříve načtete, kolik je nových vzkazů, kde odpověď může být null. Pak jen ověříme, že tento počet je více jak 0 a můžeme se do toho pustit. Dříve, než vůbec začneme, pingneme stránku vzkazů, abychom serveru řekli, že už jsou přečtené (anebo to bych asi měl udělat, až je skutečně přečtu, což? 🙂 – opraví se) a pak: zjistíme seznam všech uživatelů, od kterých nám kdy vzkazy přišly (odpověď může být null), pro každé jejich ID načteme seznam vzkazů (včetně našich odpovědí a opět to může být null), odstraníme všechny nully a všechny listy zpráv splaskneme do jediného, odstraníme ty, co jsme poslali my sami, setřídíme je od nejmladšího a z toho celého si vezmeme pouze oněch N nových. Tak, to bychom měli. A nyní už zbýva ověřít, jestli UID zdrojového uživatele není null, a pokud není, tak si ho načteme z keše a pokud ani on není null, tak můžeme směle odeslat IRC klientovi zprávu, že mu přišel vzkaz. No není to paráda? 😀