O víkendu jsem se v rámci své drakové posedlosti zúčastnil landkitingového kurzu u Best Kites a rozhodl jsem se popsat své dojmy, což může pomoci při rozhodování těm, kteří to ještě nezkusili a přemýšlí o tom.

Úvod a bezpečnost

Celým kurzem mě provázel sympatický mladík Ondra, který má s kity už 4 letou zkušenost. Ze začátku mi vysvětlil něco k bezpečnosti, kde jsem se dozvěděl, že nejzáludnější jsou samotné šňůry kitu, které jsou relativně ostré, jedna má nosnost 250 kg i více a pokud by se stalo, že by se mi do ní zamotala ruka a kite svou silou potáhl, může to jít až do masa. Další zajímavostí byly asi 380m vzdálené dráty velmi vysokého napětí. V této blízkosti by se Ondra už osobně otáčel, protože kdyby si člověk třeba nešťastně zlomil ruku i nohu, a kite ho stále vláčel směrem ke drátům, může to být otázka i cca 30 sekund, než v nich skončí.

Trainer kite 3.5

Nejdříve jsem si vyzkoušel (relativně) menšího draka se 3 šňůrami. Postranní sloužily k řízení a jedna prostřední jakožto brzda, kterou jsem měl zároveň upevněnou poutkem k zápěstí. Jen pro představu, toho dne foukalo cca 3-5m/s, v nárazech možná až 8m/s a moje váha je 73 kg. Když jsem s tímto drakem létal osmičky do power zóny, po každém průletu jsem udělal cca 3 kroky dopředu. Instruktor mi říkal, že se mám zapřít a více s tím drakem bojovat. Když jsem se tedy pořádně zapřel, byl jsem schopen to na místě ustát. Po čase, protože veškerý tah draka jsem držel de facto v rukou, jsem už pomalu nemohl ani pořádně sevřít levou dlaň a tak jsem si vyžádal pauzu. Výhodou třetí brzdové šňůry je, že jednak, když pustíte ráhno a máte ji uchycenou na zápěstí, drak se samovolně zbortí do sebe a začne padat na zem, a dále, že se pomocí ní dá drak docela šikovně otočit, pokud spadne na zem vzhůru nohama. Dělá se to tak, že potáhnete za brzdovou šňůru, drak začne couvat a zvedat se ze země a do toho potáhnete za jednu z řídících šňůr, načež se drak začne otáčet, avšak v opačném směru, než by se otáčel normálně. Až je drak otočen opět směrem vzhůru, stačí brzdovou šňůru pustit a vyletí opět nahoru.

Ozone Access 6

Po trénovacím drakovi jsme přešli k větší třídě draků s depowerem. Byl jsem rád, že si zkusím přímo toho draka, kterého bych si pořídil, pokud bych se snowkitingu rozhodl věnovat. Ve chvíli kdy jsem si na sebe upevňoval trapéz, který mi svou mohutností zdánlivě připomínal koňské sedlo, mi začalo myšlenkově i pocitově docházet, že tohle už nebude žádná sranda. Tento drak měl 2 postranní (řídící) šňůry, pak 2 nosné uprostřed, kde jedna z nich se někde u draka ještě rozdvojovala na 5., tzv. “slepou” šňůru. Ráhno se dalo posouvat od sebe (nejmenší síla) a k sobě (největší síla). Trapéz má vepředu hák a zezadu bezpečnostní lano, kterému se říká leash. Začne se tím, že si za příslušné očko připnu draka na leash. Pak zaháknu vetší očko (”chicken loop”) s pojistkou za hák trapézu a aby nevypadlo, prostrčím vespod kus tuhého lanka, kterému se říká “čuráček” (fakt :-D). Pokud zatáhnu za pojistku (směrem od sebe), “chicken loop” se odhákne od trapézu a leash, který je ke draku stále připojený, způsobí, že se drak zbortí do sebe a začne padat k zemi. Pokud by ani to nepomohlo, pak zatáhnutím za leash se toto lano oddělí od trapézu úplně a ponechá draka svému osudu.

Začali jsme startem přímo proti větru. Pokud by byl vítr velmi silný, startovalo by se buď kolmo, nebo třeba 45° ke směru větru. V této poloze jsem měl ráhno co nejdál od sebe. Člověk se pořádně zapře, ukáže palec nahoru na kolegu, který mu drží draka a potáhne směrem k sobě s případným úkrokem vzad. Až byl drak nahoře (na “zenitu”), mohl jsem začít létat osmičky. Když mám ráhno přitaženo k sobě, drak zatáčí nejrychleji, kdežto když je úplně ode mně, tak někdy na zatáčení nereaguje téměř vůbec. Proto začnu tím, že dám ráhno trochu k sobě a zatáhnu za postranní šňůru, na kterou stranu chci osmičku začít. Jak se drak otočí a začne klesat dolů, přitáhnu ráhno úplně k sobě a tím drak zároveň získá maximální tah. Jak se drak blíží k zemi, stále mám ráhno plně u sebe a zatáhnu za opačnou šňůru, aby se začal vytáčet zase zpět nahoru. Jakmile je drak v pozici, kdy jeho horní část směřuje přímo k nebi a chystá se tímto směrem opět vzlétnout, povolím ráhno úplně od sebe, aby se dostal co nejrychleji nahoru. Pak se celý proces znovu opakuje.

Jak velká byla síla tahu draka? Už když se drak ze zenitu začal otáčet dolů a já byl pevně zapřený, bralo mě to dopředu ve směru větru. Po přitažení ráhna za jeho letu dolů jsem udělal 3-5 kroků dopředu, a někdy, když fouklo vice, tak jsem vyloženě utíkal i cca 10 kroků, abych nepřepadl dopředu na zem. I přesto že draci Ozone mají údajný 100% depower, je třeba si uvědomit, že už jen ta minimální síla, která je potřebná k tomu, aby se drak udržel ve vzduchu v místě, kdy je jeho tah nejmenší, není zanedbatelná. I když jsem ho měl nad sebou a ráhno úplně od sebe, stále to se mnou mírně cloumalo. Měl jsem dojem, že celkově to mám pod kontrolou tak ze 75%. Kdyby přišel opravdu silný poryv větru, tak si myslím, že bych letěl šipku dopředu ať už bych chtěl nebo ne. Tzn. způsob, jak zbavit draka tahu v krizové situaci úplně, vyjma odstřelení pojistky, asi neexistuje. Avšak pokud by měl člověk takového draka odstřelovat často, bylo by to docela nepohodlné. Pokud bych měl popsat své pocity, tak byly převážně dva: strach a respekt, kde celkový dojem z toho, když jste připoutaní na něco, co je silnější než vy, se slovem vystihuje docela těžko.

Pokud člověk zkouší létat s drakem na trávě, tak tím, že mu dělá oporu, s ním i zároveň nejvíce bojuje. Zkoušel jsem s drakem i utíkat do strany a zdálo se mi, že už mě to po směru větru tolik netahá, ale že se ta síla trochu rozdělila do směru mého pohybu. Je tedy možné, že kdybych byl na lyžích, tak by mi síla tahu draka nepřišla až tak strašlivá, jako když jsem stál pevně na zemi. Dále co je údajně pro lyžování s drakem potřeba vědět, tak že nejtěžší je najít správný úhel pohybu proti směru větru v kombinaci s pozicí přitažení ráhna. Co se startu týče, Ondra mi doporučil startovat lyžemi natočenými 45° ke směru, kam chci jet.

O rozměrech komorových draků

Pár týdnů zpět jsem si koupil komorového draka HQ Fluxx 1.3 a když jsem vynásobil jeho technickou výšku a šířku, dostal jsem číslo o hodnotě cca 0.64m2. A tak, když se mě někdo zeptal, jak velkého mám draka, vždy jsem odpovídal, že 0.6tku. Až dnes jsem si však všiml, že místo 0.6 je na obalu mého draka uvedeno 1.3. Po chvíli dumání mi došlo, že to bude nejspíše tím, že drak má vlastně po nafouknutí komor užitnou plochu dvojnásobnou, což by i odpovídalo. A proto mi už taky dává smysl, že např. onen 6m2 Ozone byl cca 3m široký a 1m vysoký.

Vnitrozemní větrné podmínky

V naších podmínkách se (na rozdíl od moře) často stává, že vanou třeba 2 fronty větru současně. Směr větru se tedy různě otáčí a to mnohdy způsobí, že se drak zničehonic zbortí do sebe a pak se jeho komory (při troše štěstí) zase zpátky nafouknou. Když jsem se Ondry ptal, jestli měl za 4 roky nějaký úraz, tak odpověděl, že žádný, a že nejhorší, co zatím viděl, bylo, že jednomu kolegovi se při skoku podobným způsobem drak zbortil, spadl cca ze 3m a zlomil si obě žebra. Nicméně prý ho to jen trochu bolelo, tak jezdili dál :-).

Co se aerodynamiky týče, tak není až tak úplně pravda, že s drakem si člověk může jezdit úplně kde chce. Obecně platí pravidlo, že větrná překážka vytvoří turbulence trojnásobek její výšky směrem nahoru a desetinásobek do dálky. Tzn. takový les 10m stromů může vytvořit turbulence 30m do výšky a 100m po směru větru. Anebo taktéž může vytvořit úplný větrný stín, ve kterém drak spadne a nebude moct letět dál. Proto se ze začátku doporučuje vybírat si již dobře ověřené lokality za vhodných větrných podmínek. Jelikož může i kdykoliv přestat foukat, nedoporučuje se jezdit dále, než je člověk pak schopen pěšky dojít zpátky. Chodit na snowkiting sám, by Ondra doporučil jen těm, kteří si opravdu, ale opravdu věří, jinak vždy s někým, kdo vám může zavolat pomoc v případě nouze.

Závěr

Tento kurz byl pro mě skvělou a výjimečnou zkušeností, kde jsem zároveň došel k uvědomění, že nejsem až tak velký tvrďák, jak jsem si myslel :-D. Nicméně to neznamená, že jsem se snowkitingem zcela skoncoval, ale pokud se naskytne dobrá příležitost, rád bych si ještě zkusil, jaké to je na lyžích v pohybu. Co se velikosti draků týče, pokud s ním chcete jenom lítat a to i ve velmi silném větru, doporučil bych spíše nějakého malého (1.3 stačí). Pokud chcete, aby to trochu více tahalo, 2 bude možná ten pravý, ale ve větru 10-15m/s už vás to může relativně potahat (bavím se stále o hmotnosti kitera cca 70kg). S 3.5 už budete volit spíše slabší vítr, okolo 5m/s, po čase vás budou bolet ruce a při silných větrech nad 10m/s věřím, že vás to může i vyzvednout do vzduchu (s onou 3.5kou mají v Best Kites prozatím rekord skoku 2m nad zem). Pokud chcete s drakem jezdit v zápřahu za trapéz, doporučil bych vám si nejdříve projít alespoň jednodenním kurzem, abyste si zkusili, jaký je to pocit a jestli na to psychicky i fyzicky máte. Těch cca 1 800 Kč vám nakonec může ušetřit dalších 23 000 – 30 000 Kč. Pokud by se mě někdo zeptal, jestli snowkiting považuji za extrémní sport, odpověděl bych, že tak napůl. Obecně tento sport nejvíce přinese lidem, kteří opravdu milují sníh a radost z jízdy na něm jim vykompenzuje všechny různé nepříjemnosti, které snowkiting provází. Závěrem bych snowkiting vystihnul dvěma Ondrovými prohlášeními: “Je lepší do toho jít s tím, že se ti něco stane. Aspoň bude nějaká zábava.” a “Ten, kdo se bojí, bude vždy jen stát opodál a koukat.” :-).