Zima je pryč a sníh ještě dřív, nastává landkitingu čas. Mountainboard mám sice schovaný ve sklepě, ale je tu jedna věc, která mě trápí. Asi největším problémem pro kitování na MTB je mít pro něho opravdu dobrý spot. Tím myslím uválcovanou a posekanou travnatou plochu. U nás je nejbližší v Příboře, avšak má jednu vadu: aby se na ní dalo jezdit podélně, musí foukat velmi specifický směr větru (SZ nebo SSZ), který co? Ano, nefouká téměř nikdy 😀 . Když půjdete na běžnou hrbolatou louku, sice to taky pojede, ale kolečka budou mít mnohem větší odpor, což znamená, že budete muset jezdit více agresivně a taky více padat.

Video úvodem

Toto je můj druhý pokus na travních lyžích, kde jsem se rovnou odhodlal zdolat kopcovitý terén, což – jak brzy uvidíte – nebyl do startu úplně nejlepší nápad … toho dne jsem tak trochu nedobrovolně překonal svůj rychlostí rekord (35 km/h) a zároveň taky rekord v doposud nejdrsnějším pádu mé “kitingové kariéry”. Ještě že jsem měl na sobě páteřák, a řeknu vám, že i pátěřák je pro travní lyže a kite možná málo. Pokud se podobné pády budou opakovat, asi si rovnou koupím motokrosový krunýř, protože zatímco u MTB člověk padá hlavně na kolena, což vezmou kolenní chrániče a je to docela v pohodě, u travních lyží člověk padá především rovnou na horní polovinu těla.

Jaké to na nich je

Zprvu pro ty, kteří o travních lyžích slyší poprvé, tak způsob, jakým se pohybují, je valení se pomocí pásu. Nejbližší přirovnání, které mě napadá, je představit si tank 🙂 . Výhodou tohoto principu oproti kolečkám je, že mnohem lépe překonávají nerovnosti a když se dobře namažou olejem, tak mají velmi malý odpor. Kdysi jsem si myslel, že travní lyže mohou jezdit pouze po trávě, ale není tomu tak. Zvládnou snad téměř vše, ale tráva bude ideální z hlediska nečistot, které se do nich během jízdy dostávají. Lyže měly již po zakoupení ochrannou fólii, o které jsem si mimochodem myslel, že se protrhne hned po první jízdě, ale zatím ani po dvou nevypadá jinak než skoro jako nová.

Zatáčení je taky docela v pohodě, nicméně, jak jde vidět na videu, ještě na tom musím trochu zapracovat a hlavně si dát pozor na záklon dozadu, protože pak lyže nezatáčejí téměř vůbec. Zatáčí se tedy stejně jako na normálních lyžích – když chci zatočit doprava, přenesu váhu na levou (vnější) nohu atd. Oproti běžným lyžím jsou zde však 2 zásadní rozdíly. První je, že s travními lyžemi nejde smykovat, a tedy ani brzdit! Zabrzdit se dá buď kitem, anebo zatočením směrem do kopce. Druhou věci je onen velmi malý odpor. Člověk by si zřejmě myslel, že tráva a drny budou lyže docela brzdit, ale opak je pravdou. Na kiteboarding.cz jsem četl jednu recenzi, kde kiter přirovnával travní lyžování k lyžování na ledové krustě a po své zkušenosti na kopcovitém terénu tuto skutečnost musím potvrdit. Měl jsem pocit, že pokud má louka sklon snad už jen 1 nebo 2 stupně, tak se lyže samy rozjedou. Tzn. louka, která vypadá jako mírňounce nakloněná rovina může být na travních lyžích pro začátečníka docela výzva. A naopak to, co by na normálních lyžích byla docela nuda, je pro travní lyže již velmi strmé, nemluvě o regulérních strmých svazích, což by na travních lyžích byla téměř jistá sebevražda …

Lyže sice nerovný terén zvládají dobře, ale drncá to více než na sněhu, něboť sníh přecijenom ony nerovnosti zahladí. Zatím se mi stalo, že jsem najel na opravu velký drn a zde jsem impakt lyže do nohy už docela cítil – jedna lyže mi přitom celá nadskočila, tak bacha na to 🙂 .

Challenge do budoucna

Pro příště jsem si předsevzal naučit se s travními lyžemi spolehlivě zatáčet – nejdříve na rovince, a pak zvládnout pokořit i nějaké ty kopce, kde jsem usoudil, že pro kiting bude ideální, když vítr fouká směrem do kopce a člověk jezdí spíše po vrstevnici. Když se rozhodne jet mírně dolů, kitem by mělo jít dobře brzdit. S opětovným odkazem na video se mi jako úplně nejhorší jeví, když fouká kolmo ke stoupání/klesání kopce. Do kopce to jede blbě a z kopce se kitem brzdí hodně špatně + navíc to má tendenci ještě urychlovat, což je téměř jistý pád.