Má první recenze na elektrokoloběžku Xiaomi Mi 2, kterou jsem se rozhodl otestovat na trase dlouhé 20km.
Úvodem
Nastává léto a s ním přichází i občasně nevyhnutelná nepředvídavost počasí. Jelikož jsem se nedávno rozhodl pořídit si elektrokoloběžku od Xiaomi, vyhlížím víkend, kdy bude relativně jasno a teplo, kdy by se s ní dalo někam zajet. Úkol je to nelehký, obzvláště při pohledu na předpověď a následně z okna ven, ale i když včera zapršelo, hned poté mi přišlo, že by to nyní snad i mohlo jít a taky že to nakonec i vyšlo.
Když se ještě vrátím k tomu, proč jsem si vůbec elektrokoloběžku pořídil, tak ne že bych jí vyloženě potřeboval, ale tak nějak mi přišlo, že by mě to mohlo více vytáhnout ven a že by to hlavně mohla být i docela zábava. Neboť o čem ten život vlastně je? Já bych řekl, že o tom, ho co nejvíce prošpikovat zábavou, co to jenom půjde – přesně jako za časů, kdy jsme se právě narodili.
Plán trasy
Abych spojil, jak se říká, příjemné s užitečným, anebo tedy abych se alespoň něčím inspiroval, kudyma to půjdu projet, rozhodl jsem se vzít si s sebou své starobylé geocachingové vybavení (razítko a propisku) a spojit svou dobrodružnou projížďku s nálezem alespoň jedné nenáročné kešky.
Trasa tedy povede až do Sýkorce poblíž areálu Kopřivnické Tatry a pak zase zpět. Přesné nuance všech zatáček budu volit spíše nahodile, nebo dle pocitu, aby v tom byl trochu i nějaký ten freestyle 🙂 . Hlavním cestám se budu spíše vyhýbat a hodlám využít především cyklostezky z důvodů vyššího pocitu bezpečnosti.
Prožitek jízdy
Koloběžka od Xiaomi fičí docela rychle. Její max rychlost se uvádí okolo 25km/h. Jen pro představu ve srovnání s jízdou na kole, když člověk jako já, co na kole téměř nejezdí, jede tak nějak pohodově/normálně, tak by to mohlo být okolo těch 15km/h. Když už bych chtěl jet docela rychle a jakože na to vcelku šlápnout, pak by to mohlo být těch 20km/h – kde už zřetelně cítím vítr, jak mi vane rovnou do obličeje. No a kdybych ze sebe chtěl vymáčknout opravdu maximum a šlapat, co to jde, tak by to těch 25km/h být mohlo.
Sportovněji založení lidé, co kolo milují, by při svém dosti rychlém tempu mohli jet i 30km/h, no a ti úplně nejextrémnější i rychleji. Ale řeknu vám, že i v těch pětadvaceti bych se někde do škarpy rozhodně vymlet nechtěl. Každopádně co jsem tím chtěl říct je to, že s elektrokoloběžkou pojedete rychleji, než cca 80% cyklistů, které potkáte, což mi přijde zcela parádní 😀 .
Je však potřeba dávat velký pozor na různé nerovnosti a překážky, jako jsou sjezdy a nájezdy z chodníků, díry, kameny apod. Ale když to pěkně rozvalíte na plnou po rovném asfaltu, cítíte se jako Tony Hawk na skejtu v době své největší slávy.
Výdrž
Když už mi začala blikat třetí dioda ze čtyř, trochu jsem dostal strach, abych se z takové dálky zvládl vrátit zpět domů a tak jsem se rozhodl ihned vyzkoušet ECO mód. Pokud si ze začátku nebudete jistí, rovnou můžete na tomto módu začít, protože nejen že o něco omezí max. rychlost, ale hodně ubere i na akceleraci. To sice pak už není až taková zábava, protože v normálním módu koloběžka akceleruje docela rychle, kde je třeba být již připravený v mírném předklonu, aby člověk neměl tendenci spadnout dozadu.
Celkově jsem za necelé 2 hodiny najel cca 20km s průměrnou rychlostí 17km/h a finálním stavem baterie 28%:
Když už jsem se blížil zpět a začal jsem opět věřit, že to dojedu, vrátil jsem normální mód a opět jel na plnou 🙂 .
U kešky
Po příjezdu na místo souřadnic, kde jsem šikovně zaparkoval pomocí elegantního stojánku, jsem se ocitl před takovou docela fajn dřevěnou zvoničkou. Okolo byly i domy, kde min. jedno z oken na mě mělo přímou viditelnost a někde poblíž jsem slyšel mluvit lidi. Přečtu hint, chvíli se jakože rozhlížím a pak se sehnu a hmátnu poslepu někam vespod, kde by to dle nápovědy zřejmě mohlo být.
Zrovna tam ta keška sice nebyla, ale o to teď vůbec nejde. Jde spíše o to, že jak jsem tam dřepěl ohmatávajíc spodek té krásné dřevěné zvoničky, měl jsem docela nepříjemný pocit, protože jsem si připadal tak trochu jako idiot. Dále při pomyšlení, že mě někdo z toho okna právě teď pozoruje, mi na tomto pocitu přidalo tak o 30%. Co nyní? Mám tu zvoničku obejít celou dokola a ohmatávat to tam co se dá, dokud tu kešku nenajdu? V ten moment se můj nepříjemný pocit doslova zdvojnásobil.
A tak jediné, co jsem udělal, je, že jsem se zvedl a v duchu jsem si slovy Lakatoše řekl: “Nebudu to dělat!!”. Vycouval jsem s koloběžkou a jel jsem prostě dál, protože jediné, co jsem si na tom opravdu užil, byla ta zvonička samotná, ta byla fakt hezká. V souvislosti s tímto, abyste mě nepochopili špatně, si rozhodně nemyslím, že by geocacheři byli idioti, to v žádném případě, ale jen popisuji, jak jsem se cítil v daný moment já. Což v podstatě vypovídá pouze o tom, že už jsem asi příliš starý na to, abych se honil za špinavými plastovými krabičkami plnými harampádí a že co mě nyní naplňuje více, jsou ty místa samotné.
Úplně by mi stačilo si někde virtuálně odpípnout, že jsem alespoň do 10m v okolí souřadnic byl, dané místo jsem navštívil a je to. Možná že to zkusím a zaloguju ownerovi “Found it” s popisem: “Sorry kámo, neloguju, ale je to supr zvonička a to je to, co jsem si užil! Díky za místo.”, doufaje, že mi ten log nesmaže a třeba to i ocení více než jen pouhé “TFTC”, kterého se mu ve velké části případů dostane.
Trochu k bezpečnosti a závěr
Elektrokoloběžka Xiaomi Mi 2 je sice geniální věc, ale je třeba s ní být opatrný hlavně proto, že vaše reálná brzdná dráha bude mnohem delší než např. u kola. Proč? No, ne vyloženě proto, že by se s ní prudce zabrzdit nedalo, ale když tohle uděláte, tak bych se i docela vsadil, že přeletíte přes řídítka, a to asi nikdo z vás nechce 🙂 . A proto je třeba myslet mnohem více dopředu a dávat pozor, kam jedete. Když si nejste jistí, vždy okamžitě dejte palec z plynu a začněte pozvolna zpomalovat a jakmile se výhled vyčistí, zase tomu pěkně ohulte 🙂 .
Viděl jsem různé videa ze západních zemí, kde tyto koloběžky zažívají docela boom a kde se stalo už docela dost úrazů – především srážek s chodci. Můj názor je takový, že koloběžka je pouze nástroj a že je to hlavně o lidech. Neboť je úplně jedno jestli dáš blbci do ruky koloběžku, kolo, auto nebo motorku … vždy to dopadne stejně špatně.
A proto když už z dálky vidíte, že budete brzy míjet nějakého chodce, buďte prosím ohleduplní a již s dostatečným předstihem začněte zpomalovat. I kdybyste museli jít chvíli po svých, pořád je to mnohem lepší, než kdybyste sebe nebo někoho jiného zranili, což povede ke špatnému mínění veřejnosti o elektrokoloběžkářích a to pak následně k restrikcím a regulacím ze strany státních orgánu. Vždyť to je na koloběžkách právě jedna z nejskvělejších věcí – je neuvěřitelně jednoduché z ní seskočit a jít, a hned zase naskočit a jet!